Ve velké většině píši články, kterým předcházely reálné otázky od  klientů a jsou aktuální pro náš nemovitostní i finanční trh. Snažím se odborná témata zpracovávat snadno čitelnou formou tak, aby jim porozuměl i úplný “laik“, a hlavně, aby byla pro čtenáře přínosem a dokázala jim tak reálně pomoci. Protože v mé nabídce nemovitostí figurují často i družstevní byty, dostávám spousty otázek ohledně družstevního vlastnictví.  A právě tomuto tématu bych rád věnoval dnešní článek.


Jaké jsou  rozdíly mezi osobním a družstevním vlastnictvím?  Jaké jsou výhody i nevýhody? 
Co je to bytové družstvo a anuita?

Družstevní vlastnictví si můžeme jednoduše vysvětlit jako “mezistav“ mezi pronájmem a osobním vlastnictvím.
Při koupi družstevního bytu se nestáváte majitelem a nejste tedy ani zapsáni na katastrálním úřadě, ale stáváte se nájemníkem/členem družstva se členskými právy. Majitelem bude vždy družstvo. Zároveň ale nemůže nikdo přijít a vyhodit vás (vypovědět smlouvu), jako tomu může být u běžných pronájmů.

Co to jsou bytová družstva a proč tu jsou?

Bytové družstvo je právnická osoba neboli “firma“. Těch důvodů, proč bytová družstva existují a vznikají, je více.
Rád bych vám přiblížil alespoň dva případy. První je nejčastěji z doby minulé, a to přesněji privatizace – převod veřejného majetku do soukromého vlastnictví. Velká privatizace probíhala v rámci transformace československé ekonomiky po komunistickém režimu.

Např: Bytový dům, kde je 40 bytových jednotek a bydlí zde 40 rodin.

V rámci privatizace si ne všechny rodiny mohly dovolit byt odkoupit do osobního vlastnictví, a tak vznikají bytová družstva, která celý dům odkoupí jako celek a použijí cizí finanční prostředky (úvěr). Rodiny se stanou “nájemníky“ se členskými právy a mají povinnost družstvu platit poplatky spojené s vedením družstva, užíváním bytu, úvěrem na koupi i případně jeho rekonstrukci. Jiným slovem anuitu. Bytové družstvo tedy pomohlo především rodinám, které nemají takové finanční možnosti, aby mohly dál bydlet tam, kde třeba spokojeně bydlí celý život.

 

Druhým příkladem se dostaneme více do současnosti, a to jsou výstavby bytových domů. Bytové družstvo se založí, aby mohlo získat cizí prostředky pro novou výstavbu bytového domu a následně po kolaudaci začne s rozprodejem jednotlivých bytů nájemníkům/členům. Povinnost nájemníků platit anuitu a veškeré poplatky dále zůstává jako v našem prvním příkladě.

Anuita: Je to tedy dluh, který družstvo využívá z důvodu koupě, výstavby nebo rekonstrukce a je rozdělen mezi konkrétní byty (nájemníky) dle velikosti bytové jednotky. Obecně platí, že jakmile je anuita splacena, může se byt převádět do osobního vlastnictví.

Velká část lidí nemá s družstevním vlastnictvím osobní zkušenosti, ani dostatek informací. To pro ně představuje negativní význam. Jsou však jejich obavy z neznalosti oprávněné?

Výhody a nevýhody družstevního bydlení?

Začneme nevýhodou. Jedna z největších nevýhod, která nejvíce potencionální zájemce rozděluje na koupí-nekoupí je NEmožnost hypotéky. Respektive hypotéka možná je, ovšem není možné družstevním bytem ručit neboli poskytnout ho jako zástavu bance. Důvod je jednoduchý. Nejste majitelem.

Z nevýhody do výhody

Jelikož bytem nelze ručit, jsou družstevní byty méně žádané, a proto je u nich většinou nižší kupní cena. Pro kupující, kteří mají možnost např. vlastních zdrojů nebo hypotéky s jinou zástavou, může být koupě družstevního bytu výhodnou koupí.


Navíc se neplatí 4% daň z nabytí nemovitosti, což u dnešních cen bytů je příjemná sleva. Dále se nečeká na zápis katastrálního úřadu, takže je obchod hotový klidně i během pár dnů a po splacení anuity je převod do osobního vlastnictví většinou zpoplatněn minimálními položkami.