Znám spoustu lidí, kteří se bojí hypotéky. Radši budou celý život splácet jedním nájmem za druhým byt někomu jinému, několikrát se za život stěhovat, nikdy nic nevlastnit a nikdy nemít jistotu vlastního bydlení, než aby zkusili jít po vlastní cestě. Důvody můžou být různé. Obavy z nesplácení hypotéky? Hrůzu ze zástavního práva nebo i lenost cokoli řešit? Možná to i někomu takhle prostě jen vyhovuje. Každopádně, kdo nikdy neriskuje, nikdy nic nezíská a bez rizika není výdělku.

Dnes bych rád psal o opaku. Chtěl bych se v tomto článku zaměřit na opačné myšlení tzv. Zlaté myšlení. Dá se říci, podívat se na druhou stranu břehu. V dnešní době mnoho lidí využívá možnosti vlastnictví bytu nejen pro své  sociální zajištění, ale také pro zabezpečení svých dětí v budoucnosti. Co se ale na to podívat z té druhé stránky a využít možnosti pronájmu svého bytu?

Musíte se kvůli tomu narodit do bohaté rodiny? Zdědit nemovitosti nebo vyhrát v loterii? Vůbec ne!

Rád bych vás seznámil s příběhem Tomáše Svobody z Jihlavy. Obyčejného devětadvacetiletého kluka  pracující ve firmě Automotive Lighting, který začal s ničím a v současnosti pronajímá své byty v Jihlavě, svépomocí staví rodinný dům a má pevné podnikatelské záměry. Tomáš je mým stálým klientem i kamarádem, který má velmi zajímavé až motivační názory pro každého, což je přesně důvod, proč právě s ním jsem se rozhodl udělat rozhovor…

Tome, co tě vedlo k prvotní myšlence nakupovat byty a pronajímat je druhým? Jaké byly tvé úplné začátky?


Mé začátky, které spadají až do dětství, nebyly příliš dobré. Nikdy jsem neměl rodinné zázemí a ani nepocházím z bohaté rodiny. Vzpomínám si, že mi bylo asi 19 let, když jsem po střední škole začal pracovat a uvažoval z důvodů špatného rodinného zázemí o vlastním bydlení společně s přítelkyní. Naskytla se mi po nějaké době příležitost koupit byt 2+1 v Jihlavě, a té možnosti jsem využil. Začátky tedy nebyly ani tolik o myšlence pronájmu, ale spíše uspokojení vlastního bydlení. Nechtěl jsem zkrátka platit nájem. Vše přišlo až déle, když jsme se s přítelkyní rozešli a nově jsem v bytě bydlel s kamarády. Tam přišla první forma jakéhosi nájmu, která mi pomohla splácet hypotéku i veškeré výdaje. Až v tu dobu, kdy jsem si uvědomil, že mi společný nájem od kamarádů a byt sám vlastně vydělává peníze, vznikla myšlenka pořízení dalších bytů. Vzpomínám si, že se ta myšlenka v průběhu sama utvořila.

Toto je fotografie jednoho z Tomášových pronajímaných bytů po rekonstrukci

Co bys doporučil dnešním mladým lidem?

Určitě aby se nezaměřovali na přítomnost, ale mysleli do budoucna. Není to o tom, kolik peněz vyděláváte, ale jak je utrácíte. Já jsem celé roky velmi důkladně zvažoval co a za kolik si koupím. Prioritní pro mě bylo co nejvíce splácet hypotéku. Snižovat výdaje a navyšovat příjmy. Dával jsem bance i dvojnásobné měsíční splátky a tvořil rezervy. Většina mých kamarádů si kupovala nová auta, moderní televize, mobily, které byly novinkou trhu, a utrácela za věci, které jsou víceméně nepodstatnou částí života, kdežto já šetřil základní kapitál pro další byt. Moje otázka zněla: Copak musím mít nové auto vlastně jen proto, abych vypadal dobře před kamarády? Musím mít nový mobil, který teď zrovna frčí, když za měsíc bude na trhu zase jiný model? Znám i případy, co si na auto brali úvěr, aby si ho mohli pořídit a po čase zjistili, že ho musejí prodat… Pochopitelně prodat pod cenou, jelikož nepočítali, že servis i provoz takového auta je finančně náročný nebo měsíční splátka úvěru opravdu vysoká. V tom lepším případě, když auto neprodali, dohnaly jejich měsíční výdaje příjmy a žili od výplaty k výplatě. Právě zde ale přichází nejčastější finanční blokace a živoření lidí! Neposouvání se, minimální spoření, investování, žádné tvoření vlastních zdrojů pro koupi bytu a už vůbec ne tvoření finanční svobody…

Úplně jednoduše se chce nad každou investicí, každou koupí (a to čehokoli) zamyslet a říct si, jestli to, co chci, opravdu potřebuji. Nejpodstatnější, co pro mě bylo a pro celé lidstvo, je mít vlastní domov a finančně zabezpečenou rodinu. A to byla vždy má priorita. Proto říkám, opravdu nejdůležitější je, jak a kam utrácíte vaše peníze. Koupě tedy dalšího bytu byla už jen otázka času.

Jak jsi své byty financoval?  Jaký kapitál či výdělek ti byty přinášejí?


Vše jsem samozřejmě řešil hypotečními úvěry. Bohužel, žádnou loterii jsem nevyhrál (smích).
Důležité je začít brzy. Nečekat na nějakou příležitost, která by se mohla naskytnout v pokročilém věku a nebát se financování formou hypotéky. Je důležité si tvořit vlastní prostředky pro bydlení již od doby, kdy začnete mít stálý příjem ze zaměstnání. Nejlépe hned od začátku. Dnešní doba totiž nutí mít docela podstatnou část kupní ceny jako vlastní zdroje, to ale není zeď, která nejde přelézt nebo obejít…
Ohledně kapitálu nebo výdělku je situace taková, že mi pronajaté byty zaplatí veškeré výdaje spojené s hypotékou, náklady na služby i správu bytů a zbude mi na financování novostavby rodinného domu jako forma pasivního příjmu.

Nebojíš se nemovitosti financovat hypotékou?


Byl i je to nezbytný krok k dosažení všeho. Můžu říci, že bez hypotečního úvěru bych dnes nic takového nemohl tvořit. Bohužel, taková je realita. Rizika sice jsou všude a vždy budou, ale bez rizika opravdu není výdělku. Určitě je důležité každý krok velmi dobře promyslet, vše si dobře spočítat a ze svých zkušeností vím, že je nejlepší se obrátit na kompetentní osobu, která v tom opravdu chodí. Já mám své zaměstnání a není možné se o vše zajímat, mapovat nabídky bank, sledovat nemovitostní trh nebo si vše vyřizovat a oběhávat. V tomhle ohledu můžu svědomitě říci, že mi jsi silnou oporou.

V úvodu jsem se zmínil, že stavíš rodinný dům.  Co tě k tomu přimělo?


Chtěl jsem si splnit svůj sen a postavit si vlastníma rukama vysněný baráček, kde bych vytvořil perspektivní domov pro moji budoucí rodinu.

Vlastníma rukama – to jako opravdu cihlu po cihle? Nepřemýšlel jsi, že by jsi to zadal firmě, která by ti ho postavila?

 

Ano úplně sám a cihlu po cihle, kámen po kameni. Ještě mi občas pomáhá můj dobrý přítel (Karel Fikar), kterému velmi děkuji. Firmě jsem to nechtěl zadávat z více důvodů.


Měl jsem možnost vidět spoustou zfušovaných staveb a divím se, že jim to klienti vůbec zaplatí. Kvalita, která nemá se stavařinou nic společného.
Hlavním důvodem u mě byla cena. Výstavba od firmy by mě vyšla na více jak 5 milionů, a to jsem hned zavrhl a dal se do stavění sám. Ušetřím podstatnou část peněz a dovolím si říct, že to bude kvalitnější práce než od kterékoliv firmy. Hlavně také mě to baví, a když vás něco baví, tak jsou z toho vždy dobré výsledky.

Kde ses to všechno naučil? Kde bereš inspiraci?

Já si myslím, že základy mi určitě dala stavba rodinného domu v mých 13 letech. Kamarádi se jezdili koupat k rybníku a já musel být na stavbě. Nevzpomínám na to vůbec rád, ale něco mi to asi dalo. Dále se o spoustu věcí ohledně stavařiny zajímám. Čtu různé studie, jezdím na stavební veletrhy, workshopy a hodně se ptám na informace a zkušenosti kolegů z práce, kteří už mají něco nastavěno.

Máš nějaké plány do delší budoucnosti?


Ano mám. Chtěl bych si rozjet svoji vlastní stavební firmu, která by se soustředila na veškeré obory co se týče nemovitostí. Od projektů domů až po výstavbu hrubých staveb. Kompletní rekonstrukce bytových jednotek nebo zděných jader. Soustředil bych se na přání zákazníka a kvalitu odvedené práce. Ne na kvantitě, na které fungují spousty stavebních firem a pak se musí řešit složité a zdlouhavé reklamace. Jako člověk jsem docela pedant a puntičkář, proto bych v  tomto ohledu byl nekompromisní a chtěl bych vše dotáhnout tak, aby byl klient nadmíru spokojen. Ale to hodně předbíhám do budoucnosti.

Tomáši děkuji ti za tvé odpovědi a názory.  Přeji ti, ať se ti dál daří úspěšně kupovat,  zhodnocovat nemovitosti a přeji ti spousty úspěchů v budoucí stavební firmě.

Díky. Budu velmi rád, pokud svými názory a zkušenostmi někomu pomůžu utvrdit správné myšlení (směr cesty) a nebo někoho nového teprve lépe nasměruji.

 

Zlaté myšlení


Není to o tom, kolik peněz vyděláváte, ale kam a jak je utrácíte.

Chtějte více, než máte teď, a najdete cesty, jak to dokázat.

Nebojte se rizika, ale vždy vše důkladně promyslete a spočítejte.

Úspěch není klíčem ke spokojenosti. Spokojenost je klíčem k úspěchu.